Cestovní průvodce: Spojené arabské emiráty (SAE)

Emiráty jsou díky mezinárodním vlivům a silnému závazku k místnímu dědictví zajímavou směsicí nového a moderního, až nadčasového a starého a kulturního. Kultura je pevně zakořeněna v arabských islámských tradicích. Islám je tu víc než náboženství, je to způsob života, který řídí každodenní události od oblékání až po stravování. Kulturní dědictví a dědictví Spojených arabských emirátů je neodmyslitelně spojeno s náboženstvím a je zářivým příkladem skutečného oddanosti islámu vůči toleranci a pohostinnosti. Cizinci tu mohou svobodně praktikovat své vlastní náboženství a dress code (oblékání) je tu velmi liberální. I když, v Dubaji mnohem více. Ženy zde mohou řídit vozidla a pohybovat se svobodně. Mezi nejvíce ceněné ctnosti patří zdvořilost a pohostinnost. Navzdory rychlosti hospodářského vývoje se Emiráty drží propagace tradic a kultury.

Občané Spojených arabských emirátů obvykle na veřejnosti nosí tradiční šaty. Muži oblékají kanduru - tradiční bílou dlouhou košili a bílou nebo červenou čelenkou, které se říká ghutra. Kolečku, jež čelenku drží, se říká agal. Někteří šejkové a významní podnikatelé při důležitých oslavách na kanduře nosí také tenké zlaté šaty bisht (vypadají jako nóbl župan). Ženy na veřejnosti oblékají volné černé šaty, kterým se říká abaya, pod kterou nosí obvyklé oblečení, jako jsou džíny, trička, halenky, kostýmky anebo šaty a na hlavě šátek sheyla (hidžáb). Pozor, v pokrývkách hlavy atd. jsou velké rozdíly. Sheyla (hidžáb) je šátek pokrývající hlavu, někdy i na půl spíše jako závoj, čádor je velký šátek zakrývající hlavu, ramena a poprsí, obličej je viditelný, nikáb zakrývá vše a jsou vidět jenom oči, burka zakrývá vše a celý obličej včetně očí. To, co na hlavě nebo na obličeji budou dámy nosit, je pouze jejich rozhodnutí. Některé dámy chodí i vlasaté, bez jakékoliv pokrývky. Stejně tomu je i na Maledivách. Nikde v historii není psáno, že zakrývat obličej a vlasy je povinností každé ženy. Tato tradice vznikla v poušti, kdy si muži i ženy zakrývali vlasy a tvář před dotěrným sluncem a pískem. Každý národ tuto vychytávku, ale později aplikoval po svém. Abaya je ušitá z jemné látky a často mývá pěknou ozdobnou výšivku tekoucí látky se složitou výšivkou kolem zápěstí a na spodním lemu. Mnoho moderních a mladých žen nosí svou sheylu pouze jako ozdobu. Dnešní styl abayi je různý, často vypadají jako lehké sáčko nebo kabátek. V poslední době jsou moderní i u nás v Evropě. Vzpomeňte si na kabátky s velkým límcem, které se nosí k roztrhaným džínům. Například já jsem si v Emirátech zakoupila 2 abayi. Jednu černou, pošitou korálky, vypadám v ní, jak když mám dlouhé černé večerní šaty, nikoliv divný černý hábit a druhou krajkovou, takový dlouhý krajkový „kabát“, který se dá přehodit přes džíny a tričko nebo košili a hned to vypadá slavnostně, připadám si jako princezna.

V případě, že vám někdo z místních přijde zajímavý a budete si jej chtít vyfotit na památku, vždy předem dotyčného nebo dotyčnou požádejte o povolení. Pozor na to, co fotíte. Pokud někde bude cedulka, že nesmíte fotit, tak prostě fotit nesmíte. Za focení tam, kde to není povolené hrozí vysoké pokuty.

Každopádně místní vřelá pohostinnost je velmi známá a patří ke každodennímu životnímu stylu místních Arabů. Ať přijdete kamkoliv, místní vám nabídnou tradiční arabskou kávu a datle (odkaz na oázu Liwa). Emirátská kultura je plná fascinujících příběhů, řemesel a tradic.

Z řemesel je to například Al Sadu, což je tradiční, venkovská forma tkaní na tkalcovském stavu beduínskými ženami. Vlna se získává z koz a velbloudů, jež tradičně stříhají muži. Ženy vlnu vyčistí a připraví. Příze se barví pomocí přírodních barviv, a to henou nebo šafránem. Tradiční barvy jsou černé, bílé, hnědé, béžové a červené, s výraznými vzory v podobě úzkých pásů a geometrických vzorů. Výsledkem jsou barevné oděvy, ozdoby pro velbloudy a koně, beduínské stany, majlisové podlahové polštáře, koberce a rohože. Ženy se tradičně shromažďují v malých skupinkách a při tkaní si vyměňují informace (drbou), zpívají nebo recitují poezii. Tato tradice se dědí z generace na generaci. Mladé dívky nejprve třídy vlnu, po té ji barví a až nakonec se učí tkát.

Ayala Dancing je tradiční emirátský skupinový tanec obecně známý také jako yowalah – stick dance, kdy tančí buď muži nebo ženy. Tanečníci stojí ve dvou řadách naproti sobě a různě se mění. Tanec doprovází tradiční místní hudba, bubnování na bubny. Něco podobného můžete vidět i na Maledivách.

Taghrouda (Al Taghrouda) je autentické beduínské umění založené na výmluvnosti a rétorice. Jedná se o souboj poezie, kdy jeden soutěžící začne s veršem či rýmem, během kterého se postupně snaží zvyšovat svůj hlas a vyzývá jiného soutěžícího, aby jej doplnil. Vzniká tak úplně nová báseň. Toto umění se často používalo ve venkovských oblastech, když dva nebo tři lidé hledali ztraceného velblouda nebo koně. Taghrouda, je velmi oblíbená u svateb anebo při jízdě na koni, aby se koně povzbudily k rychlejší jízdě. Jezdecká taghrouda je obvykle o odvaze, statečnosti a velkorysosti.

„Tetování“ hennou (Henna Painting), které je oblíbené speciálně u nevěst, se po staletí používá v celé Arábii. Arabské „tetování“ se vyznačuje velkými květinovými vzory, které se kreslí na ruce a nohy. Barva pochází z listů Henny, která se suší, mele a po té se do ní přidá voda a vytvoří pasta, kterou se kreslí na kůži. Tetování se během týden až dvou smyje. Používá také na barvení vlasů. Máte-li zájem o tetování hennou, navštivte některou s Heritage Village nebo pouštní safari.

Opomenout nesmím sokolnictví, arabské pejsky saluki a arabské koně, jež byli a jsou důležití pro přežití beduínů v krutém pouštním prostředí.

Sokolnictví je tradiční emirátský sport, který se praktikuje více než 2 000 let a předává se z generace na generaci. Vyžaduje trpělivost a spolupráci mezi sokolníkem a jeho dravcem. Dle toho jak sokolník s dravcem zachází, získává anebo nezískává si tak dravcovu důvěru a poslušnost. Emirátští sokolníci se pyšní tím, že vyvinuli speciální metodu chovu. Sokol je v SAE tu tak důležitý, že jej Emiráty mají ve státním znaku. V případě že vás tento sport a dravci zajímají, nenechte si ujít návštěvu největší sokolí nemocnice na světě Abu Dhabi Falcon Hospital.

Další arabskou tradicí je chov psího plemene Saluki nebo Saluka (Perský chrt), kteří byli nedílnou součástí a nutností každodenního života beduínu. Nejstarší plemeno psů Salukis v historii cestovalo po celém Blízkém východě a po Hedvábné stezce (Silk Route) s karavany a nomádskými kmeny. Saluki jsou známé pro svou schopnost lovu a rychlost. Tento pes je schopen dosáhnout rychlosti až 75 kilometrů za hodinu. Že jste slyšeli, že muslimové nemohou mít psy?! No, ono je to tak i tak. Pes je pro muslimy nečisté zvíře a stvoření ďábla. Zejména pak pes černý anebo černý s bílými fleky kolem očí. Takový ten roztomilý Punťa. V případě, že pes, osel anebo žena projde před modlícím se mužem, modlitba je neplatná. Toto je pouze z pár důvodů, proč islám zakazuje psy jako domácí mazlíčky. Místo psa, jako ochránce domu, je prý lepší míti bezpečnostní systém. Výjimku dostali pouze lovečtí a pastýřští psi. Chov těchto dvou plen je v tomto náboženství povolen. Zajímavostí je, že zoofilie není trestná a náboženství ji nezakazuje.

I velbloudi a velbloudí závody (Camel Racing) patří k místní tradici. Závody se obvykle konají o víkendu ráno nebo o svátcích. Navštivte jedno ze závodišť, a to buď Al Wathba Cale Race Track, Al Marmoon Heritage Village, Dubai Camel Racing Club, Al Tallah Came Race Course anebo Equestrian & Camel Racing Club.

Ve Spojených arabských emirátech má velkou tradici také plachtění a stavba lodí. V dávných dobách byly tradiční plachetnice dhow pro emirátská námořníky, speciálně pro ty abudhabijské, velice důležité. Na tradičních dhow plachtívali do východní Afriky za obchodem, prodejem emirátských datlí, perel a mangrovníkového dřeva. Vedle moderních plachetnic tu dodnes můžete tradiční plachetnice dhow spatřit a plachtit na nich. Tradiční i moderní lodě se dodnes v Emirátech staví. Každoročně se tu pořádají také jachtařské závody, jak tradičních, tak moderních plachetnic.

Majlis je označení místa pro obchodní schůzky nejvyšší úrovně. Tradiční majlis - znamená útulné místo třeba v beduínském táboře v poušti, kde se jednání nejprve zahájilo pohoštěním, a po té se začalo obchodovat. Název vznikl za dob slávy Hedvábné stezky. Emiráťané se navzájem zdraví dle protokolu, který vychází z náboženské a kulturní tradice arabského světa. Dlouhým stisknutí ruky a obejmutím se mohou zdravit jenom muži mezi muži a ženy mezi ženami. Podání ruky mezi mužem a ženou je konzervativnější. Muž by neměl dávat emirátská ženě podnět k potřesení ruky, žena jasně řekne, zda má o podání ruky zájem nebo ne. Stejně tak někteří emirátští muži nebudou chtít potřást rukou jakékoliv ženě. Vřelým úsměvem nikdy nic nepokazíte. Osobně jsem se od roku 2009, co putuji mezi Maledivami, Srí Lankou a Emiráty, setkala pouze se dvěma velmi silně věřícími muži, kteří mě nechtěli potřást rukou. Někteří mě dokonce zdraví tak, jak se zdravíme při pozdravu s přáteli v České republice, a to potřesením ruky, obejmutím a pusou na tvář z každé strany. Kdo by taky nechtěl obejmout a dát pusu takový velký krasavici jako jsem já, že jo…! :-D