
Cestovní průvodce: Spojené arabské emiráty (SAE)
Zažijte pohádku tisíce a jedné noc v arabské poušti, minulost, přítomnost i budoucnost ve Spojených arabských emirátech. Spojené arabské emiráty mají velmi strategickou polohu při cestách do Asie, a tím nás lákají, abychom si v nich udělali krátký stopover cestou zpět z Malediv, ze Srí Lanky anebo dalších destinacích nacházejících se v Indickém oceánu či v asijských destinací. Emiráty nejsou jenom perfektním místem pro stopover, prodloužený víkend, ale také pro parádní poznávací a zážitkovou nebo rodinnou dovolenou od podzimu do jara.
Do emirátů jsem se zamilovala už kdysi dávno, při sledování různých televizních dokumentů a brouzdání po internetu. Vždy mě lákala jak arabská kultura a kuchyně, pohádka tisíce a jedné noci, poušť a písečné duny, tak ohromné množství historické i moderní architektury, mrakodrapů a moderních technologií. V emirátech na vás jednoduše dýchne minulost, přítomnost i budoucnost. Z mého pohledu si tu každý přijde na své.
Při mých cestách jsem na letišti v Dubaji byla tolikrát, že už to ani na všech 20 prstech nespočítám, ale nikdy jsem neměla čas vyjít ven, mimo letiště a Dubaj nebo emiráty si prohlédnout. O návštěvě emirátů jsem opravdu hodně dlouho snila, až se můj sen stal skutečností v dubnu 2017, kdy jsem na arabský poloostrov zavítala na celý týden z důvodu obchodní cesty, při nákupech stavebního materiálu, obkladů, sanity a mnoho dalšího pro náš bývalý penzion na Maledivách.
Cestování do Spojených arabských emirátů v roce 2022 / 2023
8.11. 2022 byla zrušena všechna omezení související s Covid-19 pro cestující do Spojených arabských emirátů.
Cestující, kteří přes Dubaj a další emiráty tranzitují, jsou i nadále povinni dodržovat cestovní požadavky tranzitní a cílové destinace.
Roušky při cestování s Emirates byly zrušeny již v září 2022. Doufejme, že se brzy přidá i Qatar Airways a další aerolinky.

Základní fakta, historie a hospodářství Spojených arabských emirátech
Spojené arabské emiráty (SAE) se rozkládají na 83 600 km2 včetně 20 ostrovů. Leží v jihozápadní části Asie na Arabském poloostrově. Na západní straně jsou omývány Perským (Arabským) zálivem a na východní, z malé části, Ománským zálivem. Východním sousedem je Sultanát Omán (Musandam) a jižním a západním Saudská Arábie.
Historii oblasti Arabského poloostrova lze vysledovat až 6 000 let př. n. l. Příchod Islámu se datuje od 630 let př. n. l. Vasco de Gama se v perském zálivu objevil v 1498. V 1622 začala holandská éra. V roce 1720 začala britská éra, která trvala až do roku 1968. V roce 1966 podal šejk Abu Dhabi, HH Sheikh Zayed bin Sultan Al Nahyan návrh na sjednocení emirátů. Historie Spojených arabských emirátů se začala psát 2. prosince 1971, kdy se oficiálně spojilo 6 federativních konstitučních monarchií, a to Abu Dhabi, Dubaj, Sharjah, Ajman, Umm al Quwain a Fujairah. Emirát Ras al Khaimah se do federace připojil až později, a to 10. února 1972. Do poloviny 19. století byl hlavním zdrojem obživy love perel, ryb a obchod s kořením. V roce 1930 byla v Abu Dhabi založena první ropná společnost. V roce 1958 byla na území nalezena ropa. V roce 1962 byl zahájen vývoz ropy, díky němuž započala nová masivní éra výstavby budov a zlepšování úrovně života.
Prezidentem emirátů, jehož portrét uvidíte opravdu všude, je Sheikh Khalifa bin Zayed Al Nahyan (Šejk Abu Dhabi) a premiérem, i ten visí všude, je Sheikh Mohammad bin Rashid Al Maktoum (Šejk Dubaje). Druhým nejstarším synem premiéra je korunní princ Dubaje šejk Hamdán ibn Muhammad ibn Rašíd Al Maktúm přezdívaný také jako Fazza 3. Fazza 3 je velmi talentovaný všemi směry. Je také dobrým fotografem. Já být urozeného původu, tak ho beru. Má moc pěkný kukadla.
V roce 2018 SAE obývá přes 9 500 000 obyvatel, z nich většina žije ve městech. Emiráťané (místní) tvoří pouze 17% populace. Zbytek tvoří cizinci z různých koutů světa. 23% tvoří ostatní Aarabové, 18 % různé národnosti včetně Evropanů a 42% Asiaté. Původní obyvatelé jsou Arabové, a to znamená, že muslimského vyznání. V dnešních emirátech žije mix snad veškerých kultur, speciálně v Dubaji. Naši místní i maledivští přátelé, kteří tu žijí, říkají, že je Dubaj neliberálnější muslimské a nejbezpečnější město na světě, se super girls a super cars, které nikdy nespí. Já osobně tenhle mix kultur miluju, od každého kousek. Je velmi známo, že se Emiráťané s nikým z cizinců nepřátelí, já měla to štěstí, že mě přijali a mezi mé přátelé patří i několik vlivných rodilých Dubajanů a AbuDhabijanů.
Úředním jazykem je zde arabština a angličtina. Nečekejte ale oxfordskou angličtinu. Tím, že v zde žije mix lidí z celého světa, je angličtina srozumitelná pro všechny. Já ji s oblibou říkám „Easy English“.
Hospodářství země je založeno na těžbě a zpracování ropy a zemního plynu, jež jsou největším producentem na světě, díky čemuž se staly i jedním z nejbohatších států světa. Průmysl je zde velmi rozvinutý. Vyrábí se cement, hliník a těží se zde také mramor. Zemědělství je zde minimální, ale za zmínku stojí palma datlová. 80% potravin a spotřebního zboží se dováží. Vládnoucí rodiny dobře vědí, že je nutné investovat i do ostatních odvětví ekonomiky, a tak během posledních desítek let investovali a nadále investují do rozvoje infrastruktury a cestovního ruchu. SAE mají velmi kvalitní silnice, 21 letišť z nichž 7 je mezinárodních. Největším a nejrušnějším letištěm je Dubai International Airport. Zdravotnictví a školství jsou na poměrně vysoké úrovní a pro místní občany jsou zdarma. Emiráty dnes přestavují jednu z nejvýznamnějších a nejvlivnějších zemí regionu Středního východu.
Kultura, zvyky a tradice Spojených arabských emirátů
Emiráty jsou díky mezinárodním vlivům a silnému závazku k místnímu dědictví zajímavou směsicí nového a moderního, až nadčasového a starého a kulturního. Kultura je pevně zakořeněna v arabských islámských tradicích. Islám je tu víc než náboženství, je to způsob života, který řídí každodenní události od oblékání až po stravování. Kulturní dědictví a dědictví Spojených arabských emirátů je neodmyslitelně spojeno s náboženstvím a je zářivým příkladem skutečného oddanosti islámu vůči toleranci a pohostinnosti. Cizinci tu mohou svobodně praktikovat své vlastní náboženství a dress code (oblékání) je tu velmi liberální. I když, v Dubaji mnohem více. Ženy zde mohou řídit vozidla a pohybovat se svobodně. Mezi nejvíce ceněné ctnosti patří zdvořilost a pohostinnost. Navzdory rychlosti hospodářského vývoje se Emiráty drží propagace tradic a kultury.
Občané Spojených arabských emirátů obvykle na veřejnosti nosí tradiční šaty. Muži oblékají kanduru - tradiční bílou dlouhou košili a bílou nebo červenou čelenkou, které se říká ghutra. Kolečku, jež čelenku drží, se říká agal. Někteří šejkové a významní podnikatelé při důležitých oslavách na kanduře nosí také tenké zlaté šaty bisht (vypadají jako nóbl župan). Ženy na veřejnosti oblékají volné černé šaty, kterým se říká abaya, pod kterou nosí obvyklé oblečení, jako jsou džíny, trička, halenky, kostýmky anebo šaty a na hlavě šátek sheyla (hidžáb). Pozor, v pokrývkách hlavy atd. jsou velké rozdíly. Sheyla (hidžáb) je šátek pokrývající hlavu, někdy i na půl spíše jako závoj, čádor je velký šátek zakrývající hlavu, ramena a poprsí, obličej je viditelný, nikáb zakrývá vše a jsou vidět jenom oči, burka zakrývá vše a celý obličej včetně očí. To, co na hlavě nebo na obličeji budou dámy nosit, je pouze jejich rozhodnutí. Některé dámy chodí i vlasaté, bez jakékoliv pokrývky. Stejně tomu je i na Maledivách. Nikde v historii není psáno, že zakrývat obličej a vlasy je povinností každé ženy. Tato tradice vznikla v poušti, kdy si muži i ženy zakrývali vlasy a tvář před dotěrným sluncem a pískem. Každý národ tuto vychytávku, ale později aplikoval po svém. Abaya je ušitá z jemné látky a často mývá pěknou ozdobnou výšivku tekoucí látky se složitou výšivkou kolem zápěstí a na spodním lemu. Mnoho moderních a mladých žen nosí svou sheylu pouze jako ozdobu. Dnešní styl abayi je různý, často vypadají jako lehké sáčko nebo kabátek. V poslední době jsou moderní i u nás v Evropě. Vzpomeňte si na kabátky s velkým límcem, které se nosí k roztrhaným džínům. Například já jsem si v Emirátech zakoupila 2 abayi. Jednu černou, pošitou korálky, vypadám v ní, jak když mám dlouhé černé večerní šaty, nikoliv divný černý hábit a druhou krajkovou, takový dlouhý krajkový „kabát“, který se dá přehodit přes džíny a tričko nebo košili a hned to vypadá slavnostně, připadám si jako princezna.
V případě, že vám někdo z místních přijde zajímavý a budete si jej chtít vyfotit na památku, vždy předem dotyčného nebo dotyčnou požádejte o povolení. Pozor na to, co fotíte. Pokud někde bude cedulka, že nesmíte fotit, tak prostě fotit nesmíte. Za focení tam, kde to není povolené hrozí vysoké pokuty.
Každopádně místní vřelá pohostinnost je velmi známá a patří ke každodennímu životnímu stylu místních Arabů. Ať přijdete kamkoliv, místní vám nabídnou tradiční arabskou kávu a datle (odkaz na oázu Liwa). Emirátská kultura je plná fascinujících příběhů, řemesel a tradic.
Z řemesel je to například Al Sadu, což je tradiční, venkovská forma tkaní na tkalcovském stavu beduínskými ženami. Vlna se získává z koz a velbloudů, jež tradičně stříhají muži. Ženy vlnu vyčistí a připraví. Příze se barví pomocí přírodních barviv, a to henou nebo šafránem. Tradiční barvy jsou černé, bílé, hnědé, béžové a červené, s výraznými vzory v podobě úzkých pásů a geometrických vzorů. Výsledkem jsou barevné oděvy, ozdoby pro velbloudy a koně, beduínské stany, majlisové podlahové polštáře, koberce a rohože. Ženy se tradičně shromažďují v malých skupinkách a při tkaní si vyměňují informace (drbou), zpívají nebo recitují poezii. Tato tradice se dědí z generace na generaci. Mladé dívky nejprve třídy vlnu, po té ji barví a až nakonec se učí tkát.
Ayala Dancing je tradiční emirátský skupinový tanec obecně známý také jako yowalah – stick dance, kdy tančí buď muži nebo ženy. Tanečníci stojí ve dvou řadách naproti sobě a různě se mění. Tanec doprovází tradiční místní hudba, bubnování na bubny. Něco podobného můžete vidět i na Maledivách.
Taghrouda (Al Taghrouda) je autentické beduínské umění založené na výmluvnosti a rétorice. Jedná se o souboj poezie, kdy jeden soutěžící začne s veršem či rýmem, během kterého se postupně snaží zvyšovat svůj hlas a vyzývá jiného soutěžícího, aby jej doplnil. Vzniká tak úplně nová báseň. Toto umění se často používalo ve venkovských oblastech, když dva nebo tři lidé hledali ztraceného velblouda nebo koně. Taghrouda, je velmi oblíbená u svateb anebo při jízdě na koni, aby se koně povzbudily k rychlejší jízdě. Jezdecká taghrouda je obvykle o odvaze, statečnosti a velkorysosti.
„Tetování“ hennou (Henna Painting), které je oblíbené speciálně u nevěst, se po staletí používá v celé Arábii. Arabské „tetování“ se vyznačuje velkými květinovými vzory, které se kreslí na ruce a nohy. Barva pochází z listů Henny, která se suší, mele a po té se do ní přidá voda a vytvoří pasta, kterou se kreslí na kůži. Tetování se během týden až dvou smyje. Používá také na barvení vlasů. Máte-li zájem o tetování hennou, navštivte některou s Heritage Village nebo pouštní safari.
Opomenout nesmím sokolnictví, arabské pejsky saluki a arabské koně, jež byli a jsou důležití pro přežití beduínů v krutém pouštním prostředí.
Sokolnictví je tradiční emirátský sport, který se praktikuje více než 2 000 let a předává se z generace na generaci. Vyžaduje trpělivost a spolupráci mezi sokolníkem a jeho dravcem. Dle toho jak sokolník s dravcem zachází, získává anebo nezískává si tak dravcovu důvěru a poslušnost. Emirátští sokolníci se pyšní tím, že vyvinuli speciální metodu chovu. Sokol je v SAE tu tak důležitý, že jej Emiráty mají ve státním znaku. V případě že vás tento sport a dravci zajímají, nenechte si ujít návštěvu největší sokolí nemocnice na světě Abu Dhabi Falcon Hospital.
Další arabskou tradicí je chov psího plemene Saluki nebo Saluka (Perský chrt), kteří byli nedílnou součástí a nutností každodenního života beduínu. Nejstarší plemeno psů Salukis v historii cestovalo po celém Blízkém východě a po Hedvábné stezce (Silk Route) s karavany a nomádskými kmeny. Saluki jsou známé pro svou schopnost lovu a rychlost. Tento pes je schopen dosáhnout rychlosti až 75 kilometrů za hodinu. Že jste slyšeli, že muslimové nemohou mít psy?! No, ono je to tak i tak. Pes je pro muslimy nečisté zvíře a stvoření ďábla. Zejména pak pes černý anebo černý s bílými fleky kolem očí. Takový ten roztomilý Punťa. V případě, že pes, osel anebo žena projde před modlícím se mužem, modlitba je neplatná. Toto je pouze z pár důvodů, proč islám zakazuje psy jako domácí mazlíčky. Místo psa, jako ochránce domu, je prý lepší míti bezpečnostní systém. Výjimku dostali pouze lovečtí a pastýřští psi. Chov těchto dvou plen je v tomto náboženství povolen. Zajímavostí je, že zoofilie není trestná a náboženství ji nezakazuje.
I velbloudi a velbloudí závody (Camel Racing) patří k místní tradici. Závody se obvykle konají o víkendu ráno nebo o svátcích. Navštivte jedno ze závodišť, a to buď Al Wathba Cale Race Track, Al Marmoon Heritage Village, Dubai Camel Racing Club, Al Tallah Came Race Course anebo Equestrian & Camel Racing Club.
Ve Spojených arabských emirátech má velkou tradici také plachtění a stavba lodí. V dávných dobách byly tradiční plachetnice dhow pro emirátská námořníky, speciálně pro ty abudhabijské, velice důležité. Na tradičních dhow plachtívali do východní Afriky za obchodem, prodejem emirátských datlí, perel a mangrovníkového dřeva. Vedle moderních plachetnic tu dodnes můžete tradiční plachetnice dhow spatřit a plachtit na nich. Tradiční i moderní lodě se dodnes v Emirátech staví. Každoročně se tu pořádají také jachtařské závody, jak tradičních, tak moderních plachetnic.
Majlis je označení místa pro obchodní schůzky nejvyšší úrovně. Tradiční majlis - znamená útulné místo třeba v beduínském táboře v poušti, kde se jednání nejprve zahájilo pohoštěním, a po té se začalo obchodovat. Název vznikl za dob slávy Hedvábné stezky. Emiráťané se navzájem zdraví dle protokolu, který vychází z náboženské a kulturní tradice arabského světa. Dlouhým stisknutí ruky a obejmutím se mohou zdravit jenom muži mezi muži a ženy mezi ženami. Podání ruky mezi mužem a ženou je konzervativnější. Muž by neměl dávat emirátská ženě podnět k potřesení ruky, žena jasně řekne, zda má o podání ruky zájem nebo ne. Stejně tak někteří emirátští muži nebudou chtít potřást rukou jakékoliv ženě. Vřelým úsměvem nikdy nic nepokazíte. Osobně jsem se od roku 2009, co putuji mezi Maledivami, Srí Lankou a Emiráty, setkala pouze se dvěma velmi silně věřícími muži, kteří mě nechtěli potřást rukou. Někteří mě dokonce zdraví tak, jak se zdravíme při pozdravu s přáteli v České republice, a to potřesením ruky, obejmutím a pusou na tvář z každé strany. Kdo by taky nechtěl obejmout a dát pusu takový velký krasavici jako jsem já, že jo…! :-D

Tradiční i netradiční emirátská kuchyně aneb místní mňamky a alkohol
Kdo si myslí, že typickou emirátskou kuchyní je arabská, levantinská kuchyně, do níž patří například hummus (výborná studená cizrnová pomazánka), falafel (smažené kuličky z cizrny), schawarma (grilované kousky masa zabalené v pita chlebu, kebab (známe všichni) a tabbouleh (bylinkový salát), tak je na omylu. Tyto pokrmy mají svůj původ v libanonské, syrské a egyptské kuchyni a s původní a originální emirátskou kuchyní nemají nic společného.
Pravou emirátskou kuchyni zde dnes najdete již velmi zřídka. Kvůli drsným pouštním podmínkám, kdy poušť tvořila 99% krajiny, byla původní kuchyně velmi jednoduchá a omezená na suroviny. Používali se mořské plody, ryby, ptačí (Houbara Bustards), kozí a velbloudí maso, obilí a mléčné výrobky z ovčího, kozího a velbloudího mléka. Velbloudí maso bylo a je velmi vysoce ceněné pro své mléko a využití v běžném denním životě jako dopravní prostředek a v kuchyni se používalo a používá velmi ojediněle, a to při zvláštních příležitostech. Jehněčí, skopové a hovězí maso se na jídelníčku začalo objevovat až mnohem později. Kuřecí maso se poprvé objevilo až po objevení ropy v roce 1950.
Součástí pokrmů byla i různá zelenina, která se pěstovala v horských oblastech. Mezi tradiční emirátské pokrmy patří chléb Al Jabab (placka) a Khameer (podobný jako indický Naan), Kuboos (chléb je specialitou Abu Dhabi), Maqluba (maso, rýže a smažená zelenina připravovaná v hrnci vzhůru nohama, podávaná s jogurtem a jednoduchým salátem), Margooga (dušená zelenina s masem a arabským chlebem), Al Harees (kaše z pšenice politá máslem, konzumuje se většinou v období Ramadánu), Machboos/Al Majboos (kuřecí, jehněčí nebo kozí maso s rýží – podobné Kabsa), Kabsa („rizoto“, skládající se z rýže, masa, kešu oříšků a rozinek), Shuwaa (speciální pokrm z kozího, skopového a velbloudího masa marinovaného v kořeněné pastě, připravovaný v zemi při slavnostních příležitostech, jehož přípravě se věnuje celá vesnice) a speciální pokrmy Fireed (smažené kuře nebo ryba), Jisheid a Mishwy (grilované maso v podobě špízu).
Jídla se většinou připravují v jednom hrnci a k jejich přípravě se nejčastěji používá šafrán, kardamon, kurkuma, tymián a skořice.
Rýže a různé druhy koření obohatili místní kuchyně později, a to s příchodem obchodních cestujících z Indie, Iránu a dalších zemí. Listy z domorodých stromů, např. Ghaff (Prosopis cineraria), byly v kuchyni používány při vaření menších ptáků.
Typická emirátská snídaně obvykle zahrnuje chleby jako Raqaq (podobné maledivským plackám Roshi/chapatti), Khameer (podobný chléb indickému Naanu) a Chebab (podobné palačinkám), podávané se sýrem, datlovým sirupem nebo vejci. Dalším snídaňovým pokrmem, který do emirátů přivezly obchodníci s těstovinami je Balaleet (podobné vaječné omeletě, připravuje se s tenkých vlasových nudlí).
Jedním z opravdu výborných desertů je Laquimat (smažené koule z palačinkového těsta, které se přelévají sirupem z datlí a sypou se sezamem). Mezi další dezerty patří Khabeesa (směs z opražené mouky, med, cukr, kardamon, šafrán atd.), Bethitha (desert z krupice s drcenými datlemi, kardamom, polité máslem), Assida (dezert z těsta, másla a medu).
Tradičními nápoji je arabský čaj a Gahwa, tradiční arabská káva, které jsou velmi specifické, ochucené kardamomem, šafránem anebo mátou. Dále pak Laban (mléčný nápoj), velbloudí mléko, čerstvé ovocné džusy, voda a nealkoholické nápoje. Červený čaj s mátou je obvykle podáván po jídle, jelikož je dobrý na trávící ústrojí.
Jedním z mála míst, kde se dá ochutnat pravá emirátská kuchyně, je síť restaurací Al Fanar, jež jsou rozsety po různých emirátech.
Kuchyně Spojených arabských emirátů se vyvíjela po staletí a je odrazem několika kultur. Jak už bylo zmíněno, klasickou emirátskou tradicí je přivítání každého hosta datlemi a arabskou kávou. Opomenout nesmím ani kouření šíši, které k arabské tradici neodmyslitelně patří.
Současná emirátská kuchyně je směsicí středovýchodní a asijské kuchyně. Často je zde zastoupena kuchyně libanonská, íránská, afgánská, pakistánská, indická anebo africká. Dnes tu samozřejmě najdeme i restaurace italské, středomořské a fast foody, stejně tak, jak už tomu je skoro všude na světě. V obyčejných restauracích a bistrech ve starých částech měst nebo méně populárních emirátech než je Abu Dhabi a Dubaj jsou ceny přijatelné, srovnatelné s běžnými restauracemi v Praze. Většinou tu najdete rýži, kořeněné dušené maso, především kuřecí, slepičí, kozí a občas jehněčí, ryby, polévky a sladké deserty.
V nových, luxusních částech města najdete luxusní restaurace, kde budou pochopitelně ceny vysoké. Některé restaurace mají ceny podobné jako v luxusní restaurace v centru Prahy. Například v hotelu Armani, který se nachází v mrakodrapu Burj Khalifa v Dubaji anebo Burj al Arab, se ceny pochopitelně budou pohybovat vysoko, ale za to se bude jednat o zážitkovou gastronomii. Hotely a hotelové resorty většinou nabízí stravování formou bufetu nebo À la carte. V nabídce najde mix různých kuchyní. Ve snídaňovém bufetu nechybí ani hovězí klobásky nebo telecí maso, které je náhražkou klasických vepřových párků a slaniny, kterou zde najdete pouze výjimečně. Vepřové maso se v Emirátech dá sehnat pouze občas a když, prodávají jej pouze specifické supermarkety ve zvláštních sekcích.
A jak je to tady s alkoholem? Alkohol se podává ve většině 4* a 5* hotelových restauracích a barech s výjimkou Sharjah. Konzumovat se může pouze v hotelech, barech a golfových klubech. V případě nákupu v jednom z mála obchodů je nutné jej konzumovat v hotelovém pokoji, nikoliv na veřejných prostranství. Hrozí vysoké pokuty a pobyt za mřížemi.
Kde se berou suroviny na přípravu místních pochoutek? Od pradávna se v Emirátech praktikoval rybolov, který se praktikuje dodnes. Existují tu rybí a krevetí farmy. Pěstují se zde rajčata, zelí, lilek, dýně a květák. Většina zeleniny se pěstuje v emirátu Ras al Khaimah. Další velmi známou potravinou, jež už byla zmíněna jsou datle, prý jedny z nejlepších na světě, citrusy a mango. V Emirátech najdeme i drůbežárny a mlékárny. Většina produktů se dováží z různých konců světa.
Cestujete-li do muslimských zemí během Ramadánu, je nutné respektovat místní pravidla, a to nepít a nejíst na veřejnosti. Ani žvýkání žvýkačky se netoleruje. Slyšela jsem, že za nerespektování dávají vysoké pokuty. Zažila jsem Ramadán na Maledivách a naštěstí to tam není, tak striktní jako v Emirátech. Co je to Ramadán? Ramadán je muslimský svátek, kdy muslimové po dobu 30ti dnů dodržují půst od úsvitu do soumraku. První jídlo tak mají až po západu slunce a říká se mu Iftar. V období Ramadánu jsou přes den většinou zavřené restaurace a bary i některé obchody a neprodává se alkohol. Výjimku mají pouze hotelové restaurace.

Nákupy, měna, daně, poplatky a dýška v SAE
Pokud se zde vydáte na shopping, tedy na nákupy, nezapomeňte s sebou mít dostatek dirhamů, které jednoduše vyměníte na dubajském letišti ve směnárně. S jinou měnou v Emirátech, kromě směnáren, které jsou skoro všude a jsou poměrně poctivé, moc nepochodíte.
1 dirham (AED) má 100 filsů. Mince mají hodnotu 1, 5, 10, 25, 50 fils a 1 dirham. Bankovky 5, 10, 20, 50, 100, 200, 500 a 1 000 dirhamů. Pevný kurz: 1 USD = 3,673 AED. Pohyblivý kurz: 1 AED = 6 Kč až 7 Kč. Aktuální kurz si vždy jednoduše ověřte na internetu.
Bankomaty je možné najít skoro všude. Osobně už si nepamatuji, kolik jsem za výběr z bankomatu platila, ale moc to nebylo. Tuším snad 1 AED plus poplatky vaší banky.
Platební karty přijímají skoro všude, kromě většiny souků (tržišť). Kartou můžete zaplatit také v taxi. Americké dolary přijímají většinou pouze v hotelech a vybraných obchodech.
A co byste si z Emirátů zaručeně měli odvézt? Rozhodně nějaké to koření, datle a sladkosti, zlato, funkční Aladdinovu lampu, létající perský koberec, hedvábnou pašmínu (šátek) anebo pašmínu z velbloudí srsti (oba mám), arabský parfém, vodní dýmku a místní tabák, který je tu opravdu levný (Pozor, jeho vývoz je limitován na 250 g na osobu.), ručně vyráběnou tašku anebo umění od místních umělců. Já osobně bych si nejraději přivezla nějakého toho bohatého šejka… :-D Při nakupování na tržištích nezapomínejte smlouvat. Smlouvání je tradiční arabský zvyk. V luxusních obchodních centrech s luxusními značkami se nesmlouvá.
Turistické daně a poplatky (Tourism Dirham) v ubytovacích kapacitách a různých emirátech mají svá pravidla. Každý emirát je mají jiná a účtuje jiné poplatky, které nikdy nejsou zahrnuty v ceně na žádném rezervačním systému, ani od žádné cestovní agentury anebo cestovní kanceláře. Některé CA nebo CK je zahrnují do ceny pouze ve výjimečných příležitostech, a to třeba v případě cestování s průvodcem. Tyto poplatky se vždy platí při příjezdu do hotelu při check-in a musí být v AED, tedy v dirhamech.
V Abu Dhabi zaplatíte turistickou daň „Tourism Dirham“ 15 AED za dvoulůžkový pokoj, za jednu noc ve všech hotelech a resortech. Kategorie ubytování se zde nerozlišují.
V Dubai a Ras Al Khaimah mají poplatky rozděleny dle kategorií ubytovacích kapacit, a to takto:
5* nebo více * hotel nebo resort nebo Deluxe hotelový apartmán = 20 AED/2 lůžkový pokoj/1 noc
4* hotel nebo resort nebo Superior hotelový apartmán nebo Deluxe Holiday Home = 15 AED/2lůžkový pokoj/1 noc
3* hotel nebo Standard hotelový apartmán nebo Standard Holiday Home = 10 AED/2lůžkový pokoj/1 noc
2* hotel = 10 AED/2lůžkový pokoj/1 noc
1* hotel nebo guest house (penzion) nebo motel = 7 AED/2lůžkový pokoj/1 noc