Klient: Honza s rodinou (4 osoby); Švýcarsko
Termín: Červenec 2017
Lokace: Plavba katamaránem po středních Maledivách a relax na resortu Centara Grand na Alif Dhaal atolu
Honza nám napsal: "Dobrý den, Lucie, tak konečně se dostávám k tomu, abych Vám napsal celkový dojem z dovolené. Dovolím si to rozdělit do několika částí.
Posádka a Loď
Posádka: 3 lidi – kuchař + kapitán co se dobře vyznal, ale neměl papíry + kapitán co se vůbec nevyznal, ale měl papíry. I když o jejich povědomí o Maledivách a o charterování byly diskutabilní, byla slušná a bylo vidět, že se fakt snaží udělat, co mohou. Taky je asi důležité, abych alespoň stručně popsal, jak ta cesta probíhala. Přijde mi to podstatné kvůli ucelenému obrazu na věc.
Loď jako taková krásná – tedy pokud si někdo představuje Queen Mary II, tak to ne, ale kdo má trochu povědomí o charterovém jachtingu, tak by byl příjemně překvapen. O problému s elektřinou jsme se dozvěděli až večer, kdy jsme poprvé zjistili, že nefungují zásuvky. Logicky, klima nešla taky. Tuto kapitolu jsme ale už probrali a jak jsem říkal, nechci se k tomu vracet. Pro mě to byla vice méně prkotina (byť manželka byla zcela jiného názoru). Jídlo na palubě (s ohledem na podmínky na lodi) nadprůměrné.
Den 1 – po příjezdu se nás kapitán ptal, co bychom chtěli dělat. Byli flexibilní, a to se mi líbilo. Byli jsme rozlámaní po dlouhém letu a zcela bez jakýchkoliv praktických znalostí o Maledivách, takže jsme mu řekli, že nejlepší by bylo zakotvit u nějaké pláže, kde se dá koupat a šnorchlovat. Jeli jsme asi 2 hodiny severně od Hulhumale k nějakému ostrůvku, kde byla nějaká továrna na zpracování ryb, takže jak tam všude kolem vyhazovali odpadky, tak musím uznat, že podmořský život byl opravdu obrovský a rušný. Chvilkama z toho šel strach.Pláž tam sice byla, ale nesmělo se tam. Asi po hodině šnorchlování kapitán zjistil, že má závadu na jednom motoru, takže jsme se vrátili do Mariny v Hulhumale na noc.
Den 2 – po domluvě s kapitánem, míříme na “sandbanks” a odtud budeme pokračovat dál někam na jih Male Atolu, abychom se postupně sunuli směrem k Ari atolu. Sandbanks byly naprosto super. Zhruba se západem slunce kapitán naznal, že neví moc dobře, kde zůstat na noc, takže jsme již za tmy zamířili zpět do Mariny v Hulhumale.
Den 3 – původně jsme měli začít den nějakým koupáním na opuštěných ostrovech a pak se přesunout přes “velkou vodu” z Male atolu do Ari. Když jsem ale studoval tu mapu, raději jsem navrhl, že nejdříve si dáme velkou vodu a pak teprve (když vyjde čas) pojedeme na nějaké koupání už na Ari atolu.
V tento moment jsem trochu nabral pochybnosti, jak moc si je posádka jistá v kramflecích a ví co dělá. Trasu jsme měli vytyčenou asi na 35 mil (neberte mě za slovo, možná si to nepamatuju přesně) a při rychlosti 4.2 uzlu se mi snažili tvrdit, že to zvládneme za 4-5 hodin, což je nesmysl. Realita byla taková, že jsme vyjeli někdy před 9.00 ráno a zakotvili na prvním možném ostrově na Ari někdy kolem 17.00. Ten průběh cesty byl taky zajímavý. Asi ve 2/3 plavby posádka roztáhla plachty, ale měli je tak nějak divně vyladěné, že jsem jim musel trochu pomoci pořádně je vypnout a připravit k ostré jízdě. Asi jim došlo, že na lodi nejedu poprvé, takže pak se chodili pořád ptát, jestli to mají správně, nebo jestli jedou správným kurzem. Jak jsem se již zmínil, pro mě to byl nádherný zážitek.
Mezi jachtařema platí pravidlo, že stejně jako se nepůjčuje manželka, tak se nepůjčuje ani loď. Proto vím, že nechat někoho kormidlovat jen tak dělají námořníci velmi, velmi neradi. Tady mi celá loď spadla na celé odpoledne do klína a bylo to opravdu super. Jen jsme měli smůlu, protože brzy se vítr otočil a pokud bychom pokračovali na plachty, tak bychom k Ari museli křižovat cik-cak a hrozilo, že bychom se tam nedostali včas, takže asi po hodině na plachtách jsme se vrátili zpět k motoru. Cesta to byla úmorná a dlouhá. Po obědě jsem si šel na chvíli lehnout a když jsem se probral, tak hoši mířili úplně na jiný ostrov a protože jeli ostře proti vlnám, neuvěřitelně pomalu jsme se táhli. Byli jsme v takovém místě a čase, že už jsem nemohl dělat nic jiného, než vytáhnout jednu plachtu a s kombinací motoru a plachty si alespoň zvýšit rychlost na dvojnásobek. Kolem páté jsme dorazili k nějakému ostrůvku hned na okraji Ari atolu. Trochu jsme se vykoupali kolem lodě a pak jsme chytali ryby. Děti se náramně bavily, chytli spousty ryb, posádka pak ještě po večeři rozdělala gril a grilovalo se. Byl to opravdu pohodový večer a myslím, že všichni mohli být spokojeni.
Den 4 – o co byl den 3 lepší, o to byl den 4 horší. Plán byl, že se nebude nic hrotit, budeme pomalu brouzdat od ostrova k ostrovu a pomalu se sunout směrem k rezortu. Místo toho opravdová krizovka. Ráno zjistil kapitán, že nemáme dost pitné vody. Jeli jsme na obydlený ostrov, ale prý nám tam vodu nechtěli dát. Pak jsme jeli na druhý obydlený ostrov ale tam jsme dopadli stejně. Tou dobou už byly skoro 4 hodiny odpoledne a my jen jezdili od čerta k ďáblu. Při pohledu na mapu mi bylo jasné, že k žádnému obydlenému ostrovu už nemáme šanci doplout. Najednou kapitán zjistil, že to s tou vodou není až tak hrozné a že to ještě do posledního dne dáme (samozřejmě jsme to nedali) a čistit zuby /sprchovat jsme si už poslední den museli v balené vodě z lahví. Ve mě vařila všechna krev, protože jsme prodrbali celý den hledáním vody. Kapitán se asi lekl, tak se mě snažil uchlácholit tím, že alespoň pojedeme na sandbank, kde se můžeme vykoupat a přenocovat. Dojeli jsme kamsi, kde byl jen obrovský reef a pořádné vlny (kapitán se mi snažil namluvit, že ještě před 3 měsícema tam byl sandbank). Šnorchlovat se tam pořádně nedalo. Kotvu jsme spouštěli až kamsi do 40m hloubky. Měl jsem dojem, že ta posádka je na Ari poprvé v životě, protože pořád někam telefonovali a už jen to, jak marně hledali zdroje vody bylo šílené. Při tom všem, po západu slunce přišli s nápadem, že se přesuneme na nějaký obydlený ostrov na noc, ale vůbec neměli ponětí, kam. S vědomím toho, někde uprostřed tmy brázdíme někde, kde to vůbec nikdo nezná a ještě není žádná garance, že nás na nějakém ostrově vůbec nechají kotvit, jsem usoudil, že lepší bude zůstat tam, kde jsme. V ten moment se proti mě obrátila celá Rodina, která už tak byla nabroušená z celodenního ježdění od ničeho k ničemu a v ten moment jsem byl za toho, kdo brání nocování v klidné marine (v okolí ale žádná ani nebyla) a místo toho se houpeme na vlnách uprostřed ničeho….
Den 5 – bylo vidět, že ta posádka byla úplně vyklepaná, takže už v 6 ráno zvedali kotvy a míříli jsme na 3 sandbanky v okolí rezortu (všechny byly naprosto super) a ve 13:00 nás vykládali na cílovém místě. A závěr?· Pro manželku to byl nejstrašnější zážitek v životě a už teď vím, že ji v životě nedostanu ani na šlapadlo na Lipně.
Z mého pohledu to mohlo být super, ale bylo totální selhání přípravy. Pokud mi posádka nabídne, ať si řeknu, co chceme dělat a podle toho pojedou, tak je základ znát perfektně každý kámen (nebo spíš každou vlnu) široko daleko. Já kdybych jel na takovou cestu znovu, tak investuju čas do přípravy, načtu si mapy a před odjezdem mám plán přesně hodinu po hodině + krizový scénář pro případ špatného počasí. Pokud někdy něco podobného budete ještě pro někoho zařizovat, a budou to lidi, co na Maledivách nikdy nebyli, tak bych Vám asi doporučil takový scénář určitě dát dohromady – můžete tak předejít mnoha nepříjemnostem (myslete na to, že existuje na dovolených spousty prudičů, kteří by nevynechali jedinou příležitost, kdy si stěžovat)· Z mého pohledu super a objektivně musím říci, že za těch 5 dní na lodi jsme toho s dětma viděli a zažili mnohem vice, než na rezortu (a to I přes spousty promrhaného času).· Za mě tedy rozhodně pozitiva převládají a nelituju toho.
Rezort Musím říct, že za naši rodinu to bylo naprosto super. Mělo to své mouchy, ale pokud není člověk debil, tak sleduje to podstatné a nejede se na dovolenou hádat. Co bylo opravdu “state-of-the-art” byl přístup personálu. Hrozně milí a rozkrájeli by se pro vás.
Ten jejich concept “ultimate-all-you-can-eat” se mi nelíbil. Mohlo by se zdát, že to je to nejlepší, co tam dostanete, ale ve skutečnosti je to “jen” základ. Za spousty věcí si člověk musel připlácet. Nám ten rozsah služeb vyhovoval a bohatě dostačoval. Připlácet si za “nadstandard” dalších 700 USD na den je jen plýtvání peněz a naprostý nesmysl.
Jídla “a-la-carte” za 400USD na osobu a výše je taky příšerné a divím se, že to je vůbec někdo ochotný platit. Já tam být manažerem, tak takový styl nevolím už jen pro to, abych zbytečně nelil vodu do mlýna chronickým prudičům. Obchodní politika rezortu ale není ani Vaše, ani moje věc takže to nechávám být.Na tom ostrově bylo pořád co dělat a člověk se tam opravdu nenudí.
Výlet v Male
Vůbec nevím, kde se vzala, tu se vzala ta Vaše kolegyně na letišti. Dohodila nám průvodce, uskladnění kufrů a bylo to fakt super. Měli jsme sice jen málo času (asi 2.5 hodiny) ale úplná pohoda.
Maledivy jako takové
Co mě trochu překvapilo je, že jsem měl dosud o Maledivách představu coby “líbánkové destinaci”, ale tam byly v drtivé převaze rodiny s dětmi, což nevím, jak to jde dohromady s těmi restrikcemi ohledně věku dětí, děti ve vodní vile, apod…
Za dobu pobytu jsme byli asi na 5ti obydlených ostrovech. Bohužel musím říct, že to, že jsou obydlené se poznalo tak, že už několik set metrů před tím ostrovem plaval bordel ve vodě. I tady jsem měl zjevně zkreslené představy o Maledivách a předpokládal, že díky turistickému ruchu je to poměrně vyspělá civilizace, ale to co jsem měl možnost vidět, to bych zařadil někam na úroveň Indie nebo Bangladéše.
Nevím jestli následující komentář je spíš pro místní, nebo pro ty hotelové řetězce co tam staví rezorty. Přijde mi, že se z té krásy a exkluzivity atolů snaží vytřískat co to dá a myslím, že na to jednou dojedou. Chtít 500 USD ++ za lobstera může luxusní michelinská restaurace ve sky-baru v centru Singapuru, ale fakt ne plážová restaurace na písku uprostřed Malediv. Mám pocit, jako by tam těma cenama cílili na jinou sortu lidí, protože ten kdo si dá lobstera za pětistovku v michelinu v Singapuru nejede na dovolenou do rezortu na Maledivy, ale má svůj vlastní ostrov někde na Tahiti…V obydlených částech to nebylo lepší. V Hulhumale jsme viděli v obyčejném krámku 0.5l Tetra-pak švýcarského (!!!) mléka v přepočtu asi za 3USD. Fakt by mě zajímalo, kdo si to tam koupí. Male na tom nebylo o moc líp – byli jsme v 5ti lidech na večeři v nějaké místní restauraci (musím říct, že jídlo bylo super) a platili 200 USD, což je na švýcarské poměry celkem OK, ale řekl bych, že Němec už by váhal a Čech by to nedal.
Other Way Holiday
Nechci končit negativně, takže to lepší si nechám na konec. Co se mi fakt nelíbilo, a to opravdu strašně moc, byl zpáteční let z rezortu na letiště. Musím říct, že mi to opravdu zkazilo náladu a musel jsem si nechat odstup, abych to nějak v sobě zpracoval a nenapsal celkové hodnocení nějak tendenčně. Z Vašeho pohledu to možná zní jako blbost, ale připadá mi, že Maledivy a hydroplán tak nějak patří k sobě, takže když jsme se dozvěděli, že letíme normálním letadlem, tak mě to zklamalo a když jsem se dozvěděl navíc, že místo 30ti minut v hydroplánu nás čeká 30minut na speed-boat (to bylo něco pro manželku) + 20 minut autobusem + 30 minut letadlem, tak mě to fakt nakrklo. Kdybych to věděl o den dřív, tak bych Vás asi dotlačil k tomu, abyste s tím něco udělala, ale pár hodin před odletem s tím nešlo dělat vůbec nic. Vůbec nechápu, co a koho vedlo k tomu zařídit něco tak strašného. Přiznám se, že by mě ani ve snu nenapadlo, že je takový způsob dopravy na Maledivách vůbec možný, takže mě ani nepřišlo na mysl si to nějak ověřovat. Z mého pohledu to bylo jediné negativum. Zato ale pořádné.
A konečně k těm pozitivům
Předně byste měla asi vědět, že k smrti nesnáším cestovní agentury a nikdy v životě jsem žádnou nepotřeboval a jsem si jistý, že kdybych chtěl, tak jsem si i Maledivy zařídil po svém. Když jsem se ale čirou náhodou dostal k Vašim stránkám, tak mě to tak chytlo, že to prostě nešlo udělat jinak, než přes Vás. Váš koncept, PR, styl komunikace, všechno jasné, stručné, rychlé a všeříkající. Byla opravdu radost s Vámi řešit dovolenou (neměl bych ale ani zapomenout na Vašeho kolegu Honzu) a prostě jsem fakt byl v úžasu, jak lehce jde dělat práce a komunikace.….až mě mrzí, že nemám žádný byznys v cestovním ruchu, protože s Vámi by se určitě dobře spolupracovalo…. Jsem si jistý, že jsme na Maledivy nejeli naposled. Příště určitě ne na loď (s manželkou)/rozhodně zase na loď (bez manželky) a zase zkusit nějaký jiný rezort (mám pocit, že nejet na obydlený ostrov bylo dobré rozhodnutí). Ať tak či onak, rozhodně přes Vás. No a samozřejmě platí, že na Vás budu rozdávat pozitivní reference všude kolem.
PS: Kritické ohlasy, prosím, neberte tak, že se z Vás snažím vytřískat nějaké výpalné. Prostě a jen feedback který Vám dá možnost být ještě lepší. Minimálně 1/3 roku trávím různě po světě, takže mám co srovnávat a někdy vidím věci jinak než normální turisti. Byl bych rád, kdyby Vám to nějak pomohlo. Mějte se krásně."
Honza
OWH odpovídá: "Dobrý den Honzo, děkuji za velmi vyčerpávající feedback, za který jsem moc ráda, jelikož mě zájemci o pobyty na lodích či jachting na Maledivách moc nevěří v tom, že to není sranda vybrat dobrou loď atd., jak podrobně píši u nás na webu. Maledivy jsou z 99% tvořeny oceánem, tudíž je tohle všechno velký paradox.
Jak jsem Vám také psala, tak mě tato zkušenost velice mrzí, o stavu před plavbou nás měla posádka informovat a neučinila tak. Jako omluvu jsme pro Vás vykomunikovali slevu. Každopádně dostali velkého huláka a ještě si rozmyslím, zda s nimi ve spolupráci budu pokračovat.
Na Maledivách je jenom 5 katamaránů a dva z toho patří právě firmě Blue Horizon, se kterou spolupracuji a která provozuje i velké, 4* potápěčské safari lodě a také vlastní dive centrum. Nezkušená posádka je šokující, ale na Maledivách nic neobvyklého. Jejich omluvou může být to, že oni většinou jezdí jiné atoly a to severní Male, Kaafu a Vaavu, kde mají, a ostrově Thinadhoo bydliště a také již zmiňované dive centrum. Je tedy možné že, má tato posádka "najetou" jinou část Malediv, než byl Váš trip, ale zase na druhou stranu, každý kapitán by měl vědět kam jede. Když vezmu mé zážitky z různých lodí, tak někdy byli kapitáni tak zkušení, že bych je hned zaměstnala, kdybych měla loď a někdy zase takoví, že bych loď sama "řídila" lépe a to ji "řídit" neumím. Je to tedy kus od kusu stejně tak, jako v každém oboru.. Standardně mají všechny lodě programy a my jim do toho kecat nemůžeme. Ptali jsme se jich na itinerář, ale oni nám řekli, že vše přizpůsobí vašim požadavkům, ať to necháme na nich. Jak jsem již zmínila, s loděmi je to na Maledivách opravdu problém. Ano, zní to směšně, ale bohužel je to tak. Jedna z pár, o kterých vím, že fungují a za kterou mohu strčit ruku do ohně a také jsme ji nabízeli, je luxusní jachta Azalea. Ale to je spíš pro skupiny.
K ostrovu s rybí továrna, se jezdí na výlety z města. Několikrát jsem tam byla také a podmořský život je tam opravdu super. Speciálně mnoho Sting Rays atd. Nedaleko je i manta spot.
Je pravdou, že je low season a ty větry vanou jinak, moře je bouřlivější, v top sezóně bývá jako rybník, s tím sand bank měl kapitán pravdu, sand banky mizí a objevují se dle sezón, to samé je to i s plážemi. V různých sezónách mění svou velikost i směr. Vždy je to ovlivněno větry a proudy. Opravdu mě mrzí, že měla manželka takový zážitek. Je pravdou, že by byla plavba katamaránem lepší v top sezóně, kdy je moře klidné. Já osobně měla začátkem června na rychlo lodi takový zážitek, že jsem myslela, že na loď už nikdy nevlezu. Myslela jsem, že to bude moje smrt.
Ne všechny lokální ostrovy vypadají takto. My klienty posíláme pouze na vybrané, kde to vypadá civilizovaně a uklízí se.
Co se týká resortů a jejich politiky, tak do toho kecat nemůžeme už vůbec. Lobstři za 500 USD jsou na Maledivách bohužel normální. I na lokálních ostrovech se dají koupit od 150 do 300 USD. Proč? Lobstrů na Maledivách málo a standardně se lovit nesmí, takže je dováží se Srí Lanky nebo z jiných koutů Asie. Stejně tak je to s chobotnicemi a dalšími mořskými potvorami.
Co se týká vodních vil a dětí, tak zde to má každý resort jinak. Většina resortů má politiku takovou, že děti do 12 let nesmí být ubytované ve vodních vilách a přesto nejede vlak. Některé resorty mají toto pravidlo také, ale pokud jim podepíšete papír, že si za děti nesete zodpovědnost sami, tak vám je tam ubytují. Pár resortů, jako např. Centara Grand, má speciální koncept rodinných vodních vil a to znamená, že vám tam děti automaticky ubytují. Co se týká stravy na Centara Grand, zatím jsme neměli žádný negativní ohlas.
Co se týká cen mléka, másla, sýra a dalších mléčných výrobků, uzeniny a dalších věcí z dovozu, ano, ceny jsou několikrát vyšší, než na které jsme z Evropy zvyklí. Jedná se právě o dovoz z Evropy či Austrálie a doprava kontejnery něco stojí. O skladování v Male na miniaturních prostorách ani nemluvím. Dále pak doprava z Male na ostrovy, nájmy obchodů atd. Několik let jsem vlastnila obchod s potravinami, takže vím o čem mluvím. Divil byste se, ale mléko za 3 USD kupuje každý. Když poprvé na Maledivy před pár lety přišlo, stálo 5 USD. Místy už se dá najít i za 1,5 USD. Zkoušeli jsme protlačit naše mléko, ale po spočítání nákladů a dalších faktorů jsme se dostali na cenu stejnou. Navíc jsou zde zaháčkované mega společnosti a nikoho nového mezi sebe již nepustí. A takhle je to na Maledivách se vším. Kontakty mám poměrně vysoko a již jsme zkoušeli spoustu produktů, ale vždy se najde někdo, kdo řekne ne, protože je to ve vyšším či státním zájmu...
Ohledně zpátečního transferu, tak tady někde vzniklo nedorozumění, protože již v nabídce a ve smlouvě byl uveden "vnitrostátní let". Resort nabízí vnitrostátní let anebo hydroplán, který je o dost dražší, hlučný a méně pohodlný a také není tak bezpečný. Už mockrát hydroplán spadl. Nedávno s mou kolegyní. Naštěstí doplachtil a přistál na vodě, ale 3 měsíce zpět spadl další a vzhůru nohama, tam už to bylo horší. Zatím 100% našich klientů, kteří na Centara Grand byli s dětmi, vždy kvůli bezpečnosti volili přílet i odlet vnitrostátním letem. Naší chybou bylo, že jsme vám rovnou nabídli vnitrostátní let a ne obě varianty. Automaticky jsme volili bezpečnější variantu, za to se omlouvám.
Kolegyni, kterou jste potkali na letišti, je naše delegátka, která standardně vítá klienty na příletu, pokud cestují na resort a někdy také na odletu. Tím, že vás na příletu rovnou vítala posádka katamaránu, jsme delegátku nasměrovali na odlet.
Každopádně jsem moc ráda, že jste s námi byli spokojeni. Ve všem jsme se snažili vyjít vstříc, tak jak to vždy děláme a je to v rámci maledivských partnerů možné. Také mockrát děkuji za pochvalu ohledně komunikace a za to, že se vám naše stránky líbí i za další doporučení. Kdykoliv rádi vám pobyt zařídíme znovu."
Poznámka: S Honzou, který je zkušený jachtař a cestovatel, jsme si vyměnili dalších 10 velmi dlouhých a hezkých e-mailů a dostali jsme se opravdu k zajímavým tématům a cestování po světě. Dělali jsme, co jsme mohli, ale bohužel jsme to, co se s katamaránem dělo - výpadek elektřiny, ovlivnit nemohli.